Zahrát tak na čochu třeba na dudy, to by byla prdel !
Virtuální rozhovor reportéra Vsevoloda Psojiče Nerozbitnyje s Alešem Komínkem
Vítám tě. Co tě vedlo k tomu, abys začal hrát na hudební nástroj a jak dlouho už hraješ?
Když sem byl malej, tak mě hraní na nějakej hudební nástroj moc nebralo. Po tom, co sem začal drnkat na kytaru, už hrál brácha docela solidně, ale mně to pořád moc nešlo. Proto sem ze začátku bral kytaru do ruky jenom z nudy a až sem nastoupil na střední a konečně sem zahrál vysněný tři akordy D, A, G, tak mě to teprve začalo bavit. No a pak jak sem zahrál i F, tak mě vzal Krounex do party. Jinak moc dlouho nehraju, na elektrickou kytaru asi 6 až 7 let a na harmoniku tak 3 roky.
Jak často a jakým způsobem se snažíš cvičit?
To je těžký, záleží na tom, kolik mám času. Teď, když su ve škole a každou sobotu hrajeme na čochu, cvičím tak průměrně 3 dny v týdnu asi po dvou hodinách, někdy i míň. Ale o prázdninách je to jiný. To mám ten klacek (pozn. el. kytaru) v ruce skoro každej den a cvičím třeba i 4 hodiny. Když sem přišel do Krounexu a musel sem se naučit celej repertoár, nebyl problém 5 hodin v kuse. Cvičím většinou tak, že si pouštím svoje oblíbený songy a jedu podle nich. Mám i nějaký kytarový školy, ale k tomu sedám dost z donucení, jelikož mě to moc nebaví. Ovšem vím, že je ta teorie stejně důležitá, jako praxe, takže od obojího něco. Teď mě cvičení dost usnadňuje počítač. Noty moc neovládám, tak si většinou songy pouštím přes MIDI hudební programy, kde mám i tabulatury. Je to uživatelsky moc příjemný a díky jednoduchosti je to fakt i pro blbečky.
Hraješ někdy i na harmoniku. Co bys o tomto nástroji řekl?
Je to skvělá věc. V podstatě harmoniku obdivuju pro to, že není moc jinech nástojů s tolika zvukovejma možnostma, kterej umí hrát bez elektriky. Když umíš brnkat na kytaru je to dobrý, ale bez ostatních nástrojů nic moc. Ale když umíš na akordeon, dokážeš zahrát solo i basovej doprovod na jeden nástroj, což se moc pěkně poslouchá (viz Jarek Nohavica). Je to ale samozřejmě věc názoru. Navíc je akordeon dneska už taková vzácnost (tak mě napadá zahrát na čochu třeba na dudy, to by byla prdel :-). Musím se ale přiznat, že kdyby sem první harmoniku nezdědil po otcovi, asi bych na ni nikdy nezačal hrát.
Myslíš si, že elektrická kytara bude existovat i v 22. století?
Podle mě jo. Asi bude zas vypadat trochu jinak, třeba už nebude mít struny a bude místo nich mít nějaký infrapaprsky, ale princip bude podle mě stejnej. Housle už taky existujou nějakej ten pátek a ještě nějakej pátek budou.
Jakou muziku posloucháš?
No jelikož je toho opravdu hodně, tak uvedu jenom to, co poslouchám poslední dobou. Dá se říct, že mám teď takový agresivnější období, tak jsou to především nový alba od System of a Down, Krucipüsk, Arakain a taky Children of Bodom. Z těch řekl bych měkčích je to Dream Theater, Joe Satriani, Nightwish a Jarek Nohavica – Ladovská zima.
Jaké jsou tvoje další zájmy kromě chlastání?
Tak jak říkáš kromě chlastání a taky muziky je to především sex… a teď si musím vzpomenout na něco dalšího... Jo, už vím: Občas nějakej ten kolektivní sport (v klidu, není to zas to samý :-) jako fotbal, sem tam ping-pong, plavání. Motorka mně taky zatím ještě funguje, tak jezdíme s klukama na projížďky – perfektní relaxace. A taky strávím dost času u computeru – učím se v různých audio a video programech, což se bude určitě hodit a sem tam nějakou tu počítačovou hru, jako je Lid versus Dolly Buster.
Jak to děláš, že se o tebe pořád zajímají slečny?
Myslím, že už sem na to odpověděl v otázce č. 6… Dělám si prdel, já fakt nevím, jak mám na tuto otázku odpovědět (spíš jak se z ní vyvlíct). Třeba to tak jenom vypadá, protože se na čochu bavím s holkama možná víc než zbytek kapely. Nebo mám pěknej nástroj (opět ten hudební). Ne, myslím si že to zas nebude tak slavný, jak to vypadá. Většinou holky stejně časem zjistí, že chodit s muzikantem není zrovna jednoduchý, asi proto, že jsou to docela zvláštní individua (stačí se podívat na naší kapelu ;-). A to že se tam předvádíš na pódiu ještě neznamená, že seš použitelnej i v civilu. Když se nad tím zamyslím, tak sem měl třeba míň holek než tady sám pan reportér Vsevolod Psojič Nerozbitnyj.
Kdy nastane okamžik, že se ostříháš a kytarou přiložíš do kotle?
Viděl bych to na tu chvíli, kdy budu stát na pódiu a zjistím, že hraju jenom sám pro sebe. Dokud to někoho baví, tak to má smysl. Což je možná špatná teorie, třeba stačí, když to baví jenom mě, ale neznám muzikanta, kterej by se spokojil s tím, že si bude celej život šmrdlat jenom doma ve sklepě….
Na co by ses zeptal kačera Donalda, kdybys ho potkal?
Jestli je nějaká šance, že se budu živit muzikou. A taky jestli si mám dát příště radši rum, fernet, nebo vodku, aby mě tolik z toho chlastu nebolela hlava.
Tak jo, to by pro dnešek mohlo stačit. Díky za rozhovor a nazdar.
Čau.